V devadesátých letech minulého století došlo v souvislosti s kůrovcovou kalamitou k poškození rozsáhlých ploch klimaxových smrčin ve vrcholových částech Šumavy. Následný rozpad smrkových porostů a řešení vzniklé situace se stalo předmětem zájmu lesnického managementu, ochrany přírody i řady výzkumných aktivit. Zatímco změny v lesních porostech vzniklé v souvislosti s přemnožením kůrovce byly dobře patrné, dopady těchto procesů a rovněž vlivy postupů zvolených pro řešení kalamitních stavů (holoseče, spontánní vývoj odumřelých porostů) na společenstva půdních organismů nebyly známy. V rámci půdně zoologických výzkumů v letech 1999-2010 realizovaných v oblasti Březníku a Studené hory byly studovány také společenstva mnohonožek a stonožek. Jejich kvalitativní a kvantitativní parametry byly sledovány v nepoškozených, poškozených a odumírajících porostech a rovněž na různě starých pasekách. Kombinace metod půdních vzorků a zemních pastí poskytla údaje o složení a změnách obou těchto studovaných skupin půdních bezobratlých.
Výsledky ukázaly, že šumavské horské smrčiny jsou charakterizovány relativně chudými společenstvy obou těchto myriapodních skupin, ale vyznačují se specifickou druhovou kombinací Haasea germanica - H. flavescens - Mycogona germanica převládající ve společenstvech mnohonožek a Lithobius pelidnus - L. piceus - L. punctulatus - Strigamia acuminata převažující ve společenstvech stonožek. Nepoškozené i poškozené lesy a rovněž paseky vykazovaly vysokou variabilitu hustot populací i epigeické aktivity (data získaná ze zemních pastí) u obou skupin studovaných bezobratlých živočichů. Získaná data ukázala obdobný pokles abundance mnohonožek, jakož i snížení jejich epigeické aktivity v průběhu sledovaného období prakticky ve všech studovaných variantách porostů. Naopak populace stonožek se ukázaly jako více stabilní. Výsledky naznačují, že dlouhodobý vývoj ve spontánně regenerujících odumřelých porostech i vývoj na holosečných pasekách není spojen s dramatickými změnami ve společenstvech mnohonožek a stonožek. Otázkou zůstávají možné dopady klimatických změn zejména na rozvoj populací mnohonožek. Mozaikovitý charakter tvořený odumírajícími a spontánně regenerujícími porosty s akumulací tlející dřevní hmoty, fragmenty původních porostů ale i přítomnými pasekami poskytuje vhodné a rozmanité mikrostanovištní podmínky pro další rozvoj těchto půdních bezobratlých.
Tento příspěvek byl sepsán v souvislosti se seminářem "Lesník 21. století", který se uskutečnil v obci Stachy 26. února 2015.