Viz též Presentace k tomuto dokumentu

 

Lesy se zejména v nižších nadmořských výškách střední Evropy po několik tisíciletí vyvíjely pod vlivem lidské činnosti. Postupně tak vznikly relativně řídké a světlé lesní porosty, ve kterých docházelo k častému odstraňování biomasy a spontánní obnově (Dreslerová 2012). Na takové hospodaření se adaptovala celá řada druhů. Současné lesní porosty, pěstované většinou s vysokým zápojem, neumožňují dlouhodobou a trvalou existenci řady druhů, které bývaly běžné za podmínek předchozího hospodářství. Na malé části plochy lesů (v chráněných oblastech) je proto vzhledem k potřebě zachování vysoké úrovně biodiversity vhodné, znovu zavést některá pěstební opatření, která budou v souladu se zmíněným hospodářstvím (nestandardní hospodářské postupy).

Odlišná situace je v lesích zejména vyšších nadmořských výšek, které se v mnoha případech historicky vyvíjely spontánně, bez vlivu člověka. Tam lze za specifická opatření považovat především ponechání lesa samovolnému vývoji a přírodě blízké hospodaření, které simuluje stav lesního ekosystému v různých fázích takzvaného malého vývojového cyklu.

Hospodaření v lesích chráněných území, tedy i v územích Natura 2000, musí mít specifický charakter. Příklady dobré praxe uvádějí například stránky EUROPA (2014). Specifické postupy hospodaření bývají obsaženy i jako návrhy v plánech péče. Dosud však schází ucelený popis těchto postupů a jejich (pokud možno) všestranné vyhodnocení.

Hlavním cílem projektu je vytvořit katalog nestandardních opatření v lesích, který bude obsahovat popis jednotlivých opatření, možnosti jejich aplikace (rozhodnutí o uplatnění na základě vybraných podmínek), metodiku provádění opatření, vyhodnocení vlivu na biodiversitu, vhodnost aplikace v rámci druhové ochrany, ochrany vybraných ekosystémů a ochrany přírodních procesů a vyhodnocení vlivu na ostatní funkce lesa a produkční schopnost lesního porostu.

V České republice chybí legislativa, která by ponechávání lesů samovolnému vývoji jednoznačně definovala. Ani termín bezzásahový režim, který se v souvislosti s ponecháním zvláště chráněných území (ZCHÚ) samovolnému vývoji běžně užívá, není v zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny vymezen. Současná úprava v zákoně o ochraně přírody a krajiny a v zákoně o lesích (č. 289/1995 Sb.) ve svém důsledku umožňuje bezzásahovost pouze v národních parcích a v národních přírodních rezervacích.

Tradiční způsob obhospodařování výmladkových lesů vedl k tvorbě mozaikovité struktury lesních porostů s výrazně odlišnými světelnými poměry. Na takové podmínky se adaptovalo velké množství druhů fauny a flory, která s přechodem na hospodaření na vysoký les začala postupně mizet. V současnosti se proto v ZCHÚ často provádí opatření na prosvětlování lesních porostů. K tomu může být využito více způsobů, jednak znovuobnovení výmladkového způsobu hospodaření, dále snížení zakmenění nebo také tvorba malých bezlesí uvnitř lesních komplexů. Tato opatření mají dopad jak na potenciální zvýšení biodiverzity, tak i na další funkce lesních porostů. V rámci řešeného projektu by měly být vyhodnoceny dopady jednotlivých zásahů na vybrané funkce lesních ekosystémů a také na živinové bilance ekosystému.

Porostní okraje lze zařadit mezi tzv. ekotony (Kilianová et al. 2009). Ty jsou charakterizovány jako přechodová společenstva, která jsou podmíněna vlivem okrajového efektu a způsobují variabilitu faktorů na stanovišti v mikro- a mezoměřítku. Jde zejména o kolísání množství dopadajícího světla, teploty, rychlosti větru a vlhkosti.

Lesní okraje lze dále klasifikovat na

• Vnější okraje lesů (hraniční plochy mezi lesy a zemědělskými kulturami, vodními a zastavěnými plochami);
• Vnitřní okraje v lesích (podél cest, drobných bezlesí a skládek dřeva apod.);
• Umělé okraje v lesích (vytvořené v rámci HÚL - odluky, rozluky).

Kromě funkcí, které jsou od porostních okrajů očekávány v rámci hospodaření v lesích, tj. zejména ochrana navazujících porostů, jsou zřejmé i významné vlivy na biodiverzitu. V rámci řešeného projektu bude kromě zpracování dosavadních literárních poznatků o vlivu okrajů na flóru a faunu věnována pozornost zejména klimatickým efektům porostních okrajů (např. teplotní a vlhkostní poměry).

Pokud obnova lesa probíhá přirozenou cestou, je podle poznatků aplikovaného výzkumu ve vznikajících nárostech v horských polohách. ca 20-40 % jedinců s tzv. klimaxovou strategií růstu, kteří mají geneticky fixované dispozice odolávat klimaticky extrémnějším podmínkám horských poloh. V rámci pěstebních opatření je zde nutné zajistit, aby při výchovných zásazích byli vytipováni a podpořeni jedinci s klimaxovou strategií růstu. V rámci projektu budou shrnuty poznatky k této problematice pro využití při plánování péče o porosty v horských polohách.