Od roku 2006 probíhal ekologický výzkum v oblasti Šumavy v rámci několika projektů (BiodivKrŠu - Management biodiversity v Krkonoších a na Šumavě; Limitující faktory a omezení biologického zotavování z acidifikace: Jaká je budoucnost horských ekosystémů Šumavy?; Protected areas - social deal on nature protection), které navazovaly na již dříve řešené úkoly. Základní poznatky byly shrnuty v rámci tohoto příspěvku.
Práce probíhaly současně v různých pracovních okruzích tak, aby bylo podchyceno poznání biologické diversity a její ovlivnění na třech rozdílných úrovních, od krajiny, přes jednotlivé ekosystémy až po populace některých druhů. Na úrovni krajiny bylo poukázáno zvlášť na nutnost poznání vlivu historie krajiny (respektive historického land-use) na současnou strukturu krajiny a procesy v ní probíhající. Pro tento účel byly opakovaně užity mapy stabilního katastru z první poloviny 19. století. V současné krajině bylo poukázáno na význam liniových elementů s porosty dřevin (mezí), které plní funkci ekotonů v krajině. Jsou tedy velmi důležité pro zvýšení krajinné diversity.
Klima je ústředním řídícím prvkem pro distribuci různých ekosystémů v krajině i pro průběh nejrůznějších ekosystémových procesů. Z tohoto důvodu mu byla věnována značná pozornost. Jednalo se zvláště o popis dynamiky klimatu od 80. let 20. století na vybraných stanicích - Churáňov (Šumava) a Labská bouda (Krkonoše). Byly rozlišeny dvě periody s různými klimatickými charakteristikami: 1983-1994 a 1995-2010. Prostorová variabilita klimatu v ČR byla popsána na základě význačných gradientů podle zeměpisné délky, zeměpisné šířky a nadmořské výšky. Na základě místí odchylky průměrné teploty od globálního klimatického modelu byly popsány regiony s různým charakterem klimatu. Globální klimatický model společně s daty fytocenologických snímků z lesů Šumavy a s digitálním modelem terénu sloužily k tvorbě geografického klimatického modelu pro Šumavu. Tento model je rozšiřitelný i do jiných regionů střední Evropy.
Gradient nadmořské výšky je spojen se sekvencí lesních vegetačních stupňů (LVS). Takový gradient byl popsán na východním svahu Plechého, kde byla sledována různá společenstva (vegetace, pancířníci, epigeičtí brouci a makromycety) a charakter půdy. Protože LVS jsou na Šumavě mapovány velmi špatně, byl pomocí geografického klimatického modelu a popisu gradientu na Plechém vytvořen matematický model LVS, který byl verifikován i na jiných místech na Šumavě. Globální klimatický model se stal rovněž základem pro modelování přirozeného zastoupení dřevin v lesích Šumavy.
Dynamika lesních ekosystémů byla sledována na podkladu probíhajícího náhlého rozpadu stromového patra lesů, který byl způsoben gradací lýkožrouta smrkového. Bylo poukázáno na rozdíl v dynamice smíšených lesů a klimaxových smrčiny. Pro smíšené lesy je řídícím prvkem intenzita slunečního záření dopadajícího do spodních etáží ekosystému, která se v průběhu vývoje ekosystému výrazně mění. V klimaxových smrčinách je tento vliv minimální a společenstva jsou velmi stabilní, přestože dojde k rozpadu stromového patra. Na dynamiku lýkožrouta smrkového má zásadní vliv výskyt klimatických extrémů (roky 2003, 1994), které jsou iniciačním faktorem gradace, která kulminuje až během následujících 2-4 let. Podle těchto poznatků je potřeba upravit i management lesů.
V sekundárním bezlesí na Šumavě byla popsána sukcese dřevin. Existují minimálně čtyři základní typy sukcesních společenstev s dřevinami. Tyto typy lze roztřídit do dvou sukcesních modelů. "Time-window model" je typický pro dřeviny, které vstupují do původních společenstev v bezlesí jednorázově při jejich náhlé plošné disturbanci nebo v průběhu sukcese na holé půdě (úhory): Alnus incana a A. glutinosa (záplavy), Betula pendula a Salix caprea (úhory). "Gap-window model" je charakterizován vstupem jednotlivých dřevin nebo jejich malých skupin do původního ekosystému na malých narušených ploškách v průběhu dlouhého období, čímž vzniká věkově a prostorově diferencovaný porost: Picea abies (opuštěné louky) a Acer pseudoplatanus (meze).
Z hlediska ochrany přírody je potřebné vycházet ze zásadních ekologických poznatků. Přístup k ochraně přírody nesmí být ovlivňován okamžitou politickou objednávkou, protože v takovém případě by docházelo k nenahraditelným škodám na přírodním dědictví, které není majetkem současníků, ale náleží budoucím generacím. Na základě analýzy socio-ekonomických dat bylo ukázáno, že ochrana přírody není hendikepem pro území a jeho obyvatele, jak bývá často mylně prezentováno.
Vlastní prezentace
Optimalizováno pro MS Internet Explorer
Jedná se o prezentaci k semináři, který proběhl v Českých Budějovicích dne 28. 3. 2012. Seminář byl spoluorganizován Biologickým centrem AV ČR a Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.