Příspěvek analyzuje soubory dat ze tří regionů - z 34 trvalých výzkumných ploch v Orlických horách (1951-2001), z 32 ploch v Krkonoších (1980-2005) a z 20 ploch na Šumavě (1997-2007). Každá plocha byla sledována za použití opakovaných fytocenologických snímků. Plochy byly grupovány podle dominantní dřeviny (Fagus sylvatica a Picea abies), rozpadu stromového patra a nadmořské výšky či vegetačního stupně.
Změna společenstva na ploše v průběhu vyšetřované periody představuje časocý gradient. Takový gradient může být popsán pomocí Α-diversity v jednotlivých okamžicích snímkování a pomocí Β-diversity jako míry změny společenstva. Dva nové indexy dH a dS založené na Shannon-Wienerově indexu diversity a na druhové bohatosti byly zavedeny a užity.
Jednotlivé etáže rostlinného společenstva lesů vykazují více nebo méně odlišnou dynamiku v průběhu sukcese lesa. Náhlý rozpad stromového patra jako následek gradace lýkožrouta (Ips typographus) byl zaznamenán na Šumavě. Příčinu této přirozené gradace lýkožrouta lze spatřovat v klimatických extrémech. Rozpad stromového patra v klimaxových smrkových lesích (8. lesní vegetační stupeň) má výrazně nižší odraz ve změně druhového složení rostlinného společenstva, nežli bylo uvažováno dříve.
Smíšené lesy s bukem vykazují oproti klimaxovým smrčinám významnější změny struktury společenstva a to i v případě, že nedojde ke kompletnímu rozpadu stromového patra. Příčinou je vyšší druhová bohatost smíšených lesů a přítomnost mnoha druhů silně citlivých na změny stanoviště, zvláště ve vztahu k osluněnosti.