Lesnická typologie má v ČR dlouhodobou tradici. Jejím zakladatelem byl Prof. A. Zlatník. Z jeho definic klasifikačních jednotek vegetace je potřebné vycházet i v současnosti. Z jeho prací vychází i současné typologické mapování prováděné pracovníky ÚHÚL v rámci školy označované podle jejích autorů Mezera-Mráz-Samek. Originální Zlatníkova definice lesního typu odkazuje na koncept potenciální přirozené vegetace ve smyslu R. Tüxena. Lesní vegetační stupeň (lvs) je potřeba chápat jako jednotku determinovanou klimatem. Z toho vychází možnost a vhodnost užití klimatického modelování pro mapování lvs. Takové mapování bylo použito ve čtyřech oblastech ČR, kde se vyskytují porosty s dominantním smrkem (Picea abies) - na Šumavě, v Krkonoších, v Krušných horách a v Hrubém Jeseníku.Ukázáno je na velké chyby v současném typologickém mapování. Tyto chyby mají v různých regionech odlišný charakter, mapování tedy není na území ČR jednotné. Obecně však platí, že lvs s dominantním smrkem (7. a 8. lvs) bývají mapovány na větší ploše, než je plocha skutečná.
S typologickým mapováním souvisí i problematika přirozeného zastoupení různých druhů dřevin v lesích. Upozorněno je na neurčitost stanovení takového přirozeného zastoupení, s nímž souvisí i neurčitost mapování stupňů přirozenosti lesních porostů.
Tento příspěvek byl sepsán v souvislosti se seminářem "Lesník 21. století", který se uskutečnil v obci Stachy 27. března 2014.
Celý text
Presentace
Optimalizováno pro MS Internet Explorer