Struktura S systému je uspořádaná dvojice S = {M; RM}, kde M je množina prvků systému a RM je množina všech vztahů mezi prvky množiny M. Pro ekosystémy a společenstva je možné rozeznávat například strukturu druhovou, prostorovou, funkční a časovou. Časová struktura odpovídá konceptu ekosystémové dynamiky a sukcese. Klima je jedním z klíčových externích faktorů sukcese. Proto je uváděna analýza vývoje regionálních srážek a teplot od roku 1961. Určitý bod změny vývoje srážek byl pozorován okolo roku 1973. Obdobný bod ve vývoji teplot byl umístěn okolo roku 1996. Tyto závěry jsou konzistentí s členěním periody 1983-2012 mezi lety 1994/1995 při užití dat měření meteorologické stanice Churáňov. Poslední perioda je charekterizovatelná nejen vzrůstem průměrných teplot, ale také vzrůstem variability celkových srážek.
Půda je významnou složkou terestrických ekosystémů. Představuje komplexní trojdimenzionální strukturu. Jako příklad byl vybrán rozdíl mezi 7. a 8. lesním vegetačním stupněm (LVS), který byl popsán na základě povrchových půdních horizontů při užití vzorků náhodně rozmístěných v malých vzdálenostech. Specifická korelace mezi vybranými charakteristikami (celkové a rozpustné popeloviny) dobře odlišuje oba LVS. Rozdíly byly rovněž popsány ve struktuře společenstev půdních pancířníků.
Výskyt lýkožrouta smrkového (Ips typographus) je jedním z faktorů, které významně ovlivňují stav horských smrkových lesů. Lýkožrout by měl být považován za klíčový druh pro dynamiku těchto lesů a jejich obnovu. V rámci porostu se šíří selektivně podle stavu jednotlivých stromů. Napadení porostů je také velmi variabilní v závislosti na jejich charakteru (hustota, původ, převažující růstová forma stromů). Pro možnost gradace lýkožrouta je zásadní fluktuace počasí, zvláště výskyt suchých a teplých období.
Lesnický management po odumření stromového patra je zásadní pro vývoj celého ekosystému. Například analýza společenstev epigeických brouků ukázala, že aktivní lesnický management s těžbou napadených stromů mění stav ekosystému mnohem více než pasivní, bezzásahový management. Proto je ochranou přírody v klimacových horských smrčinách preferován právě pasivní management.
Pro lesní ekosystém je významné prostorové uspořádání stromů v porostu, které často determinuje prostorovou strukturu maloplošných jednotek bylinného patra (roslinných mikrocenóz). To je zvláště patrné v takových lesních společenstvech, jakými jsou klimaxové smrčiny v blízkosti horní alpinské hranice lesa nebo sukcesní stádia na dřívějším bezlesí, kde stromy jako Picea abies a Acer pseudoplatanus vstupují do ekosystému individuálně nebo v malých skupinách rozptýleně v rámci malých otevřených plošek.
Tento příspěvek byl sepsán v souvislosti se seminářem "Lesník 21. století", který se uskutečnil v obci Stachy 26. února 2015.
Celý text
Presentace
Optimalizováno pro MS Internet Explorer