Obr. 9 A-B.. Klouzavý průměr teplot vzduchu na stanici Churáňov při velikosti okna 10 a 365 dnů.
Karel Matějka
Vypočteny byly klouzavé průměry pro teploty vzduchu a denní úhrny srážek při použití velikosti okna 10 respektive 365 dnů. První okno slouží k odhalení variability dané proměnné v závislosti na ročním období, přičemž je přesnější, nežli je tomu například při uvažování měsíčních průměrů (viz výše), protože jak maximální, tak minimální hodnoty mohou být dosahovány v různých obdobích roku, přičemž výše maxim a minim si může odpovídat. Dlouhodobé, roční okno nahrazuje užití ročních průměrů a opět může být výhodnější, protože k meziroční změně charakteru počasí nemusí dojít (a zpravidla nedochází) se změnou kalendářního letopočtu.
Zpracovávána byla denní data od počátku roku 1961 do 28.2.2018. Průměrné denní teploty byly počítány z teplot měřených v 7, 14 a 21 hodin.
Teplota vzduchu se ve sledovaném období průměrně zvyšovala o 0,035 °C/rok, což odpovídá vzrůstu 1,95 °C za období 55 let, které bylo pokryto hodnocenými daty. Přes výraznou meziroční variabilitu byl nárůst průměrných teplot vzduchu pozorovatelný rovnoměrně v celém sledovaném období. Toto období tedy nelze členit na více úseků.
Nejchladnější rok s průměrnou teplotou 2,3 °C končil 7.3.1963. Nejnižší desetidenní průměry teplot byly zaznamenány v měsíci únor - v roce 2012 (-16,8 °C), ale zpravidla v lednu: 1985 (-16,1 °C), 1963 (-16,0 °C), 1997 (-15,1 °C) a 1987 (-14,5 °C). Výjimečně bylo nejchladnější období roku přítomno až na konci zimy v březnu 1986 (-13,5 °C) a 1971 (-13,2 °C), obdobně též na přelomu února a března v roce 2018 (-11,9 °C). Nejteplejší zimy, kdy bylo dosaženo pouze vysokých desetidenních průměrů teploty vzduchu, byly 2013/14 (nejnižší průměr -3,8 °C), 1974/75 (-4,0 °C), 2007/08 (-4,8 °C), 1989/90 (-4,9 °C) a 2006/07 (-5,7 °C). Lineární regrese minimálních hodnot (zimních) klouzavého desetidenního průměru teplot na roku měření ukazuje statisticky signifikantní nárůst (r = 0,257, P = 0,0533) ve výši 0,046 °C/rok, tedy vyšší, nežli je vzrůst průměrných teplot vzduchu.
Nejteplejší rok s průměrnou teplotou 7,3 °C končil 25.6.2007. Desetidenní průměry ukazující na nejteplejší letní období se vyskytly v srpnu 2015 (22,5 °C), 2003 (21,4 °C), 1994 (21,1 °C), červenci 2006 (20,6 °C) a 2010 (19,9 °C). Nejchladnější léta s nejnižšími desetidenními průměry byla 1984 (15,0 °C), 1985 (15,1 °C), 1977 (15,2 °C), 1965 (15,8 °C) a 2009 (15,8 °C). Lineární regrese maximálních hodnot (letních) klouzavého desetidenního průměru teplot na roku měření ukazuje statisticky signifikantní nárůst (r = 0,414, P = 0,0013) ve výši 0,041 °C/rok, tedy vyšší, nežli je vzrůst průměrných teplot vzduchu - tento nárůst je sice nepatrně nižší, nežli je tomu u maximálních hodnot (letních), ale je meziročně méně variabilní.
Za celé sledované období vzrosl průměrný úhrn srážek o 1,87 mm/rok, což odpovídá nárůstu průměrných srážek o 103 mm za sledované období 55 let. V souladu s dřívějším zjištěním (Matějka 2014) lze sledované období rozdělit na dva úseky: to do roku 1994 včetně, kdy úhrny srážek byly konstantní, respektive nevýrazně klesaly a od roku 1995, kdy došlo k více-méně skokovému nárůstu úhrnů srážek, současně se zvýšila pravděpodobnost výskytu extrémně vysokých srážek, které mohou být příčinou záplav.
Nejvyšší roční úhrny srážek se vyskytly až poroce 1994: v období končícím 8.2.2003 to bylo 1588 mm/rok, do 25.12.1995 1437 mm/rok a do 30.6.2013 1430 mm/rok. Poměrně časté byly extrémní úhrny srážek, které se projevily v desetidenních průměrech úhrnů - lze jmenovat období končící 12.8.2002 s 33,2 mm/den (tento extrém odpovídá výskytu rozsáhlých povodní v ČR, kdy došlo ke kulminaci vodní hladiny na soutoku Vltavy a Labe v Mělníku dne 15.8.2002 při hladině 1067 cm, což bylo absolutní maximum mezi roky 1862 a 2017; Matějka 2017b), 1.7.2009 s 19,3 mm/den,
3.6.2013 s 18,2 mm/den (zde se opět jednalo o situaci s rozsáhlými povodněmi v ČR s kulminací vodní hladiny na soutoku u Mělníka dne 5.6.2013 při výšce hladiny 936 cm, to byl druhý nejvyšší extrém v období 1862 a 2017; Matějka 2017b)
a 23.8.2005 s 17,7 mm/den.
Maximální roční úhrny do roku 1994 byly nižší: roční okno do 31.7.1965 1410 mm/rok, do 23.4.1975 1389 mm/rok a do
31.7.1980 1331 mm/rok. Současně bylo zaznamenáno méně období s extrémně vysokými srážkami, jmenovitě to byly tři desetidenní období končící 9.8.1977 (18,3 mm/den),
7.6.1969 (16,9 mm/den) a 23.6.1979 (16.7 mm/den). Celkově je patrný určitý útlum
srážkové aktivity mezi lety 1980 a 2000, kdy maximální desetidenní průměry
srážek nedosahovaly 15 mm/den.
Největší sucha se vyskytovala v období do roku 1994, a to v ročních oknech končících 28.1.1977 s 617 mm/rok a 8.6.1963 s 634 mm/rok. Naproti tomu v období po roce 1994 to bylo suché období s úhrnem srážek 695 mm/rok končící 18.11.2015.
Celkově je tedy možno konstatovat, že data nepodporují hypotézu o vyšším výskytu sucha v období do roku 2017, přestože pocit sucha může být relativně vyšší v posledních letech, kdy současně došlo k nárůstu průměrných teplot vzduchu. Narůstající projevy sucha v krajině by proto měly být hledány zvláště jako následek změny struktury krajiny a snížení infiltračních schopností půdy. K tomu musí být vzat v úvahu možný výskyt extrémních let, jakými je rok 2018.
Zpět na hlavní stránku IDS
© Karel Matějka - IDS (2018-2022)