(Aktivní asanace)
(Ponechání samovolnému vývoji)
Následující tabulka se snaží o jednoduché porovnání vlivu takzvaného aktivního a pasivního managementu na stav a vývoj ekosystému horského (klimaxového) lesa se smrkem (Picea abies) za podmínek silné gradace lýkožrouta smrkového (Ips typographus). Takovou gradaci vidíme v současnosti ve vrcholové oblasti Šumava. Její příčinu je potřeba hledat nejen v historii těchto lesů, ale i v dalších (environmentálních) podmínkách:
Následující porovnání má význam při rozhodování o uplatňovaném managementu v oblastech se zájmem ochrany přírody. Není tak vhodné pro hospodářské lesy, kde existují jiné priority a podstatný je ekonomický zisk. V případě volby pasivního managementu musí být tato volba provedena na rozsáhlé souvislé ploše, délka jejíž hranice je co nejkratší vzhledem k celkové ploše. Vzniklé bezzásahové území by tak mělo mít optimálně kruhový nebo oválný (jen slabě protáhlý) tvar. Minimální doporučovaná plocha jednoho bezzásahového území by měla být několik set hektarů. V těsném sousedství bezzásahového území musí být zóna (buffer-zone) intenzivní eliminace lýkožrouta smrkového. Šířka této zóny má být přibližně 1 km (0,5 až 1 km). Šířka je odvozena z pravděpodobnosti šíření lýkožrouta. Bylo dokázáno, že nově napadené stromy se většinou (s pravděpodobností vyšší než 99 %) nacházejí ve vzdálenosti od původního napadení menší než 500 m (Wichmann et Ravn 2001).
| Aktivní management (Aktivní asanace) |
Pasivní management (Ponechání samovolnému vývoji) |
| Stromy napadené lýkožroutem jsou káceny a dřevo je z ekosystému odváženo. Pro monitoring a snížení početnosti lýkožrouta jsou používány různé prostředky: feromonové lapače, lapáky z kusů čerstvě pokácených kmenů smrku, případně se používají chemické prostředky ochrany lesa (ty však v místech zájmu ochrany přírody jsou absolutně nepřípustné). | Lesní ekosystém se ponechává bez zásahů. |
| Typicky se uplatňuje v hospodářských lesích, kde je smrk pěstován často na stanovištích, kde nevytváří přirozené porosty v nichž by dominoval. Lýkožrout je zde považován za škůdce a tlumení jeho výskytu je nejen žádoucí, ale i nutné. | Uplatnit by se měl v případě, že se jedná o smrkové ekosystémy na stanovištích, kde je smrk přirozenou dominantní dřevinou. Zde nelze na lýkožrouta považovat za škůdce, ale za druh, který umožňuje přirozenou dynamiku smrkového ekosystému. |
|
|
|
|
| Půdní povrch je narušován společně s bylinnou vegetací a stávající obnovou dřevin. Urychlovány jsou erozní procesy | Půda ani bylinná vegetace nejsou narušovány, jejich vývoj je plynulý. |
| Dochází k degradaci stanoviště, mění se lokální hydrologické poměry. | Stav stanoviště se podstatně nemění |
| Teplotní a vlhkostní poměry na povrchu půdy se stávají extrémními, existují zde jejich silné výkyvy. | Teplotní a vlhkostní poměry na povrchu půdy jsou podobné podmínkám v původním lese, mění se pozvolna s rozpadem stromového patra, nikdy však zde nedojde k takovým výkyvům. |
| Složení vegetačního krytu se mění relativně výrazně, nastupuje řada druhů pasekové vegetace (Epilobium angustifolium, Senecio viscosus, Taraxacum sect. Ruderalia aj.). Řada druhů zde většinou nedokáže přežít (např. Lycopodium annotinum, Homogyne alpina). | Složení vegetačního krytu se mění pozvolna a jen slabě. Změny se týkají spíš proporcí v zastoupení jednotlivých druhů a v jejich biomase. Prakticky všechny druhy zde mohou přežít na vhodných mikrostanovištích. |
| Pro další obnovu porostu je potřeba užít umělo výsadbu, která je často neúspěšná a musí se opakovat. | Lze použít přirozenou obnovu, která je většinou dostatečná až velmi silná. Cílem obnovy by měl být mezerovitý porost se stromy, které budou zavětveny co nejníže. Současně v mezerách bude možný nálet dalších stromů v budoucnu tak, aby následný porost měl dostatečnou věkovou diferenciaci. Již cca 500 jedinců na 1 ha tvoří dostatečný počet pro vznik následného porostu. |
| Silně je ovlivněno druhové složení společenstev hmyzu (Boháč et Matějka 2010, 2011). | Společenstva hmyzu jsou podobná v ekosystému s rozpadlým stromovým patrem společenstvům v ekosystémech s nenarušeným stromovým patrem. |
| V ekosystému je nedostatek tlejícího dřeva. I v případě, že určitý podíl dřeva je v ekosystému ponechán, je toto dřevo asanováno (odkorněno) a jeho rozklad probíhá pomalu a odlišně, dřevo je osidlováno pouze malým počtem lignikolních hub, které jsou schopny za daných podmínek přežít. | V ekosystému je dostatek tlejícího dřeva, které není asanováno. Může zde přežívat většina druhů lignikolních hub, vyskytují se zde u další druhy organismů vázané na toto dřevo. |
| Populace lýkožrouta je silně redukována za předpokladu, že neexistuje jeho jiný zdroj v okolí. V případě nižší populační hustoty lýkožrouta je možno jeho gradaci účinně bránit a prodloužit dobu, po kterou bude stromové patro ekosystému relativně málo poškozeno. Přesto je rozpad stromového patra pravděpodobný, protože například vítr může snáze narušit porost, který je mezerovitý v důsledku předchozí asanace lýkožroutem napadených stromů. Rovněž lýkožrout snáz osidluje kmeny stromů, které jsou na osluněné porostní stěně po odtěžení části porostu. Přesto v případě nižší populační hustoty lýkožrouta může být vhodné aktivní management využít pro zvýšení prostorové a věkové diferenciace porostu v budoucnu. Tento přístup však není vhodný v případě vysoké populační hustoty lýkožrouta nebo v případě, že existuje jeho zdroj v blízkosti mimo vlastní ekosystém, protože jeho aplikací by vznikla pouze celistvá holina s poškozeným ekosystémem. | Populace lýkožrouta může gradovat v takovém rozsahu, jak umožňuje potravní nabídka - množství živých a právě odumírajících jedinců smrku. V okamžiku maximální gradace se populace šíří i do okolí, kde hledá ekosystémy se zdrojem potravy. Gradace končí až v okamžiku, kdy jsou vyčerpány potravní zdroje |
| Ekonomická náročnost je vysoká. Vysoké náklady mohou být sníženy zpeněžením (části) vytěženého dřeva, přičemž však přibližování a odvoz dřeva vytvářejí další významné ekologické škody v ekosystému. | Ekonomická náročnost je ve vlastním ekosystému (porostu) nulová. Mohou však vzniknout ekonomické škody v okolních porostech hospodářských lesů. Tyto škody však nelze přeceňovat, protože lýkožrout i v hospodářských lesích napadne pouze starší stromy, které po jejich pokácení lze zpeněžit. Nutno však dbát na včasnou těžbu a zpracování napadených stromů, aby byl minimalizován rozvoj napadení houbami (často například rod Ceratocystis, jehož druhy způsobují zamodralost bělového dřeva), jehož příčinou by bylo snížení kvality dřeva. |
| V okolních porostech není potřebné modifikovat přístupy k hospodaření, dbát by se však mělo na zajištění nechráněných porostních stěn, které mohou být ohrožovány větrem z oblasti holiny vzniklé ve vlastním ekosystému s asanací. | V okolních porostech je vhodné přecházet na selektivní těžbu (výběrný hospodářský způsob), kdy budou primárně těženy stromy napadené lýkožroutem. To přispěje k tvorbě podrostního hospodářství s preferencí ekonomicky i ekologicky výhodné přirozené obnovy. Při obnově by měly být upřednostňovány druhy přirozené skladby odpovídající stanovišti, mimo 8. lvs by to měly být listnáče (zvláště buk a klen) a jedle. |
Další informace viz publikace Šantrůčková et al. (2010). Dynamika horských smrčin a hospodářský přístup k nim jsou popsány v článcích Matějka (2009 a 2010).
Zpět na hlavní stránku IDS
© Karel Matějka - IDS (2011)