Viz též Menu, Jak vyhodnotit alelické frekvence v populaci
Pokud uživatel do některé interní databázové tabulky zaznamenává alelické kombinace pro každý hodnocený enzym, lze tato data vyhodnotit ve smyslu populační genetiky pro celý soubor jedinců (populaci). Obdobné vyhodnocení je možno provést i pro data uložená v ve volné databázové tabulce (mimo tabulky databáze IsoEnz).
Menu Zpracování > Alelické frekvence vyvolá okno Zpracování alelických frekvencí. Výsledkem zpracování je
počet zjištěných alel (n) a počet vyšetřených jedinců (N)
přehled o frekvenci výskytu jednotlivých alel v populaci (uváděn je podíl fi / 2N pro i-tou alelu);
přehled o frekvenci výskytu jednotlivých alelických kombinací (alelických párů) v populaci (uváděn je podíl Fij / N pro kombinaci alel i a j);
vypočtený podíl heterozygotů h = (N - Σ Fii) / N - pozorovaná heterozygotnost;
teoretická hodnota heterozygotnosti podle zastoupení jednotlivých alel v populaci - očekávaná heterozygotnost;
vyhodnocená Hardy-Weinbergova rovnováha (viz například Hartel & Clark, 2007) na základě výpočtu χ2 a odpovídající pravděpodobnosti P. Je-li pravděpodobnost P příliš vysoká (obvykle P > 0,95), můžeme hypotézu o rovnováze v populaci zamítnout. χ2 = Σ (Fij - fi fj / N)2 / (fi fj / N), počet stupňů volnosti je ν = n (n - 1) / 2
vypočtené indexy genetické diversity
Testování rozdílů indexů diversity a heterozygotnosti mezi populací a její subpopulací je možné pomocí implementovaného Monte-Carlo diversity testu.
Hartl D.L., Clark A.G. (2007): Principles of population genetics. Fourth edition. - Sinauer Associates, Inc. Publishers, Sunderland (MA), 652 p.